Svobodný přístup k informacím je základním lidským právem podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Lidé požadují informace podle hesla Do právního řádu České republiky byl zákon o svobodném přístupu k informacím začleněn už v roce 1999, nicméně teprve poslední dobou s rozvojem informačních technologií získává na důležitosti a také na mediální atraktivitě. Informace se postupně stávají klíčovým statkem v moderní ekonomice.

Tento text má za cíl analyzovat existující stav přístupu k informacím. Identifikuje problémy a navrhuje některá opatření de lege ferenda, která by zlepšila přístup k informacím, přizpůsobila jeho koncept informačnímu věku a snížila náklady na tuto agendu v prostředí České republiky. Věřím, že tato série článků pomůže žadatelům získat přehled o (nejen právních) situacích, do kterých se mohou dostat a že budou moci tyto zkušenosti využít i ve vlastní činnosti.

Poskytování informací na žádost

Následující seznam případů, kdy jsem uplatnil svobodný přístup k informacím, se zakládá na mých osobních zkušenostech a na případech, kdy jsem přátelům a známým pomáhal, aby se k informacím účinně dostali. Možná vám bude připadat seznam poněkud vyčerpávající, ale pro relevantní analýzu je potřeba mít zkušenost s dostatečným počtem případů; v následujících dílech budou znaky v chování jednotlivých úřadů rozebrány a charakterizovány. Shrnutí je členěno podle charakteru veřejné instituce:

• Vláda

  • Ministerstvo financí
    Od ministerstva financí jsem požadoval seznam dlužníků České konsolidační agentury, jejichž dluhy v rozsahu stovek miliard korun byly z veřejných prostředků sanovány a pohledávky převedeny na soukromé společnosti. Ministerstvo financí uvedlo, že seznam byl obchodním tajemstvím České konsolidační agentury, které po jejím zákonném zrušení přešlo na ministerstvo financí. Ministerstvo financí se považuje za nositele tohoto obchodního tajemství, a proto poskytnutí informací podle §9 InfZ odmítlo. Ministr Kalousek v médiích prohlásil, že seznam vydá pouze v případě, že tak rozhodne soud. Proti rozhodnutí o rozkladu jsem v roce 2011 podal správní žalobu, kterou soud protiprávně z formálních důvodů odmítl, a po zrušení na základě kasační stížnosti případ musí projednat.

  • Ministerstvo kultury
    Ministerstvo kultury připravovalo v roce 2010 novelu autorského zákona, která měla mj. razantně zvýšit poplatky, které musí knihovny platit organizaci Dilia za to, že si čtenáři kopírují v prostorách knihovny části knih. Požádal jsem ministerstvo kultury o zaslání pracovní verze novely, ale ministerstvo žádost o informace odmítlo s tím, že jde o rozhodnutí, jehož příprava ještě nebyla skončena (§11(1)b InfZ). Proti tomuto rozhodnutí jsem podal rozklad, kterému ministr kultury Besser vyhověl a informaci poskytl. Informaci poskytl s tím, že mezitím postoupil připomínkovací proces do fáze s institucemi mimo vládní sektor, patrně aby nemusel připustit, že šlo o nezákonné rozhodnutí, neboť výjimka z poskytování informací se týká přípravy rozhodnutí, nikoliv přípravy předpisu. Za toto jednání obdrželo ministerstvo kultury cenu Zavřeno , kterou uděluje Otevřená společnost, o.p.s. Zároveň ministr zastavil přípravu novely a uložil příslušnému odboru vypsat veřejné konzultace k novele autorského zákona, které začaly písemnou částí v roce 2011. Nyní pokračuje série veřejných konzultací k projednání návrhu a příprava má skončit kolem června 2012. Výsledkem bylo dramatické zvýšení zapojení veřejnosti a odborných organizací do přípravy návrhu. Ministerstvo požadované a související informace bohužel v době psaní tohoto příspěvku stále nezveřejňuje na webu.
    Vedle toho jsem podal několik žádostí o informace ke změně stanoviska České republiky v Radě EU při jednání o prodloužení zákonného monopolu, který podle evropského práva vzniká nahrávacím společnostem, pokud u nich umělec nahraje skladbu. Tyto žádosti byly celkem bezvadně vyřízeny. Na základě poskytnutých informací se podařilo přesně zjistit stav projednávání uvedené směrnice a zorganizovat kampaň mezi senátory a poslanci, jejímž výsledkem bylo, že nebyla schválena změna pozice České republiky v Radě EU na pozitivní, kterou navrhlo ministerstvo kultury. Stanovisko senátu doslova uvádí, že jde o návrh lobbistů nahrávacího průmyslu s nulovým přínosem pro umělce a občany. Ačkoliv byla Česká republika v Radě EU přehlasována a směrnice bude patrně v červnu 2012 implementována, šlo o důležitý signál pro ministerstvo, že je pod veřejnou kontrolou.

  • Ministerstvo průmyslu a obchodu
    Ministerstvo průmyslu a obchodu je gestorem kontroverzní mezinárodní smlouvy ACTA, která se týká globálního boje proti nelegálnímu kopírování. Přístup k textu této dohody již dříve ministerstvo kultury odmítlo, protože se údajně jednalo o informaci utajovanou ve stupni Vyhrazené. V listopadu 2011 jsem podal žádost na ministerstvo průmyslu a obchodu, které mi text smlouvy poskytlo, protože EU již zveřejnila anglický text, a ministerstvo český text zároveň v souladu s §5(3) InfZ umístilo na své webové stránky. V následné žádosti jsem se domáhal, aby mi ministerstvo poskytlo všechny přípravné materiály (travaux préparatoires), které jsou nezbytné k výkladu ACTA, což ministerstvo odmítlo podle §11(1)c InfZ, tedy že jde o utajovanou informaci ve stupni EU RESTRICTED.¹ Podstatné materiály, které objasňují obsah mezinárodní smlouvy ACTA, jsou tak stále předmětem utajení. O tyto informace jsem požádal i Evropskou unii podle příslušné směrnice, ale nedostalo se mi žádné odpovědi.

• Nezávislé instituce

  • Soudnictví
    Podal jsem několik žádostí o informace k českým okresním a krajským soudům. Pro Vyšší soudnictví je typické, že se rozhodnutí soudů zveřejňují automaticky, takže není nutné o jejich poskytnutí žádat. Všechny soudy, na které jsem žádost o informace podal, postupovaly v souladu se zákonem a při poskytování se snažily řešit potenciální problémy (zaměstnanci Krajského soudu v Ostravě volali, aby se omluvili kvůli přestavbě budovy, takže jsme se domluvili na poskytnutí základních údajů, které jsou přístupné z databáze). Moje zkušenosti se svobodným přístupem k informacím ze soudnictví jsou veskrze pozitivní.

  • Nejvyšší kontrolní úřad
    Nejvyšší kontrolní úřad jsem žádal o rozsudek kárné komory ve věci předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu Dohnala, který NKÚ odmítl poskytnout s odůvodněním, že věc údajně nespadá do jeho působnosti (takový důvod zákon nepřipouští) a že řízení je neveřejné (neveřejnost řízení nemá z právního hlediska na poskytování informací vliv, protože informační zákon má vlastní mechanismy, jak ochránit soukromí a další oprávněné zájmy). V druhém případě jsem požadoval informace o kontrole, kterou NKÚ vykonal a jejíž výsledky projednal, což NKÚ opět odmítl podle §11(4)d InfZ, kde však nevzal v úvahu obecné pravidlo zakotvené v §12 InfZ. V obou případech jsem podal správní žalobu.

  • Česká televize
    Českou televizi jsem žádal o poskytnutí informací o způsobu rozdělení vysílacího času a o poměrnosti zastoupení jednotlivých politických stran, protože se na takový dokument veřejně odvolávala. Česká televize mi poskytla analýzu, která se týkala zastoupení jednotlivých parlamentních stran, nicméně neobsahovala žádné informace o neparlamentních politických stranách. Vyřizování žádosti dále provázelo několik formálních pochybení ze strany České televize.

• Samospráva

  • Magistrát hlavního města Prahy
    Od magistrátu hlavního města Prahy jsem žádal poskytnutí smluv, které uzavřel s výhradním dodavatelem počítačových programů a uživatelské podpory bez výběrového řízení (jednací řízení bez uveřejnění). Tyto smlouvy byly z velké části poskytnuty, nicméně v papírové podobě, ačkoliv jsem požádal o jejich elektronické dodání a magistrát je měl velmi pravděpodobně k dispozici.
    Dále jsem pomáhal podat žádost o informace ve věci záznamů ze zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy, které magistrát odmítl poskytnout s tím, že není v jeho technických možnostech je anonymizovat, aby tam nebyly žádné osobní údaje. Proti odmítnutí bylo podáno odvolání k ministerstvu vnitra, které rozhodnutí zrušilo a vrátilo věc k novému projednání.
    Také jsem požadoval výpis účetnictví, který je přímo uložen v neveřejné úřední databázi, ale magistrát si za provedení automatického exportu z databáze vyžádal úhradu několik tisíc korun, které jsem uhradit nechtěl.

  • Středočeský kraj
    Na prosbu kolegy jsem podal žádost o informace o platu a odměnách hejtmana, ředitele krajského úřadu a vedoucích odborů po jednotlivých měsících. Hejtman Rath, který zastává rovněž funkci poslance, totiž kritizoval jiné politiky za utajování odměn jejich úředníků. Byly mi dodány údaje o platbách, nicméně nebyly rozčleněny podle měsíců, ale podle let. Podle získaných údajů si takto David Rath 7 milionů rozhodně vydělat nemohl...
    

  • Praha 10
    Na prosbu kolegyně jsem pomohl připravit několik žádostí, které se týkaly aktivit společnosti ABL v „pasportizaci“ bytového fondu městské části a některých dalších informací. Velká část informací byla poskytnuta, nicméně byla požadována nepřiměřená úhrada nákladů podle sazebníku, který byl v rozporu se zákonem. Proti tomuto rozhodnutí jsem se bránil odvoláním, kterému bylo vyhověno a úhrada byla zrušena, nicméně ostatním žadatelům je stále účtována. Povinný subjekt zveřejňoval informace na internetové stránce, nicméně zcela nevyhovujícím způsobem (všechny odkazy měly stejné jméno, nebyly uvedeny samotné informace, ale jen průvodní rozhodnutí, některé informace nebyly uvedeny vůbec, porušování anonymity žadatelů). Proti tomu jsem podal stížnost podle správního řádu, které povinný subjekt nevyhověl. Situace se nicméně od roku 2012 zlepšila, takže jsou již přiloženy poskytované informace a odkazy jsou od sebe odlišeny, byť jen číslem jednacím, což je z hlediska přehlednosti stále nevyhovující.

  • Technická správa komunikací
    Technickou správu komunikací jsem požádal o informace o superzakázce na poskytování služeb hlavnímu městu Praze v hodnotě několika miliard korun. Zprvu jsem byl požádán o uvedení poštovní adresy, ale po trvání na elektronické podobě byly všechny informace v pořádku zaslány. Technická zpráva komunikací dokonce posílala další dokumenty o zakázce (námitky účastníků výběrového řízení a rozhodnutí o nich).

  • Dopravní podnik hlavního města Prahy
    Na žádost o informace o využívání veřejných prostředků a propojení s firmami etablovanými na pražském magistrátu Dopravní podnik hlavního města Prahy, a.s., který je zcela vlastněn hlavním městem Prahou, odpověděl dopisem, že není povinným subjektem. Zjevně nešlo o rozhodnutí, které má povinný subjekt vydat, navíc bylo dopravnímu podniku již alespoň jednou v jiném případě přikázáno, aby některé informaci poskytl, takže v té době musel vědět, že je povinným subjektem. Vzhledem k nečinnosti byla podána stížnost podle §16a InfZ, na kterou povinný subjekt nereagoval. Proto byla podána správní žaloba.
    Dopravní podnik soustavně odmítá poskytovat informace s tím, že není povinným subjektem podle informačního zákona. Občanské sdružení Oživení již v roce 2007 podalo žádost o informace, v roce 2009 obdrželo pravomocný rozsudek, na který dopravní podnik reagoval žádostí o upřesnění žádosti, což je však institut, který nepatří do odvolacího řízení. V roce 2011 byla proto na dopravní podnik uvalena exekuce. Představenstvo dopravního podniku tedy raději formálně rozhodlo tak, že potvrdilo předchozí odmítnutí žádosti z důvodu, „že je formulována příliš obecně a že součástí požadovaných informací může být i obchodní tajemství.“ Posouzení obchodního tajemství je ovšem vyhrazeno povinnému subjektu podle §9 InfZ, takže povinný subjekt vlastně odpírá informace z důvodu, že žadatel nesplnil povinnost, kterou zákon ukládá povinnému subjektu. Tuto protiprávní praxi odmítání informací uplatňuje dopravní podnik dodnes.

• Univerzita Karlova

  Univerzita Karlova je jako veřejná vysoká škola veřejnou institucí a podle §2 tedy i povinným subjektem podle informačního zákona. Postup konkretizuje opatření rektora.⁴ Ačkoliv čl. 10 opatření stanoví, že „děkani fakult a ředitelé součástí do 30 dnů ode dne účinnosti tohoto opatření stanoví svým opatřením postup při poskytování informací na fakultě nebo další součásti UK,“ toto opatření např. na 2. LF, KTF, FTVS a dalších fakultách nebylo zveřejněno, pokud bylo vůbec vydáno. Opatření rektora přitom nabylo účinnosti 1. října 2001 čili jde patrně o víc jak deset let trvající protiprávní stav.

  • Karolinum
    Požádal jsem o informace o rozpočtu nakladatelství Karolinum a o výsledcích hospodaření, které by bylo možné využít v rámci Ediční komise AS UK pro plánování ediční politiky. Moje žádost byla ředitelem nakladatelství zamítnuta s tím, že tyto údaje se zveřejňují ve výroční zprávě. Protože požadovaný rozpočet na jednotlivé činnosti se ve výroční zprávě nezveřejňuje, podal jsem odvolání, kterému bylo v rámci autoremedury vyhověno a informace byly poskytnuty.

  • 2. LF
    Na žádost kolegy jsem podal informační žádost, abych zjistil, jak jsou zohledněny výsledky studentské ankety v rozdělení prostředků mezi pracoviště. Zástupce děkana mi napsal velmi dlouhý dopis, ve kterém uvedl, že se pracoviště shodla na tom, že výsledky ankety jsou „neveřejné“ a že tudíž žádosti nebude vyhověno. Ačkoliv šlo evidentně o nezákonné rozhodnutí, rozhodl jsem se v řízení nepokračovat.

  • MFF
    Na matematicko-fyzikální fakultě se zásadně nezveřejňují zápisy z kolegia děkana, ačkoliv se právě na těchto kolegiích probírají zásadní informace pro běh fakulty. Požádal jsem o poskytnutí těchto zápisů. V návaznosti na to si mě děkan fakulty pozval na osobní schůzku, kde uvedl, že v rámci kolegiálního jednání na univerzitě považuje za lepší, abych ho o informace žádal neformálně, že by mě do nich pak možná i nechal nahlédnout. Když jsem ho seznámil s tím, že UK má informační povinnost, tak řekl, že raději zápisy z kolegia zruší a že požádá sekretářku, aby si dělala soukromé poznámky, které potom bude soukromě rozesílat účastníkům schůzky. Vyjádřil jsem svůj názor, že takové jednání je z hlediska zákona ekvivalentní a že se obcházením zákona nelze vyhnout informační povinnosti.

  • Jednotný vizuální styl
    V roce 2011 byl připravován jednotný vizuální styl UK firmou Kafka, který však byl fakultami odmítnut a UK uzavřela s firmou vyrovnání. Vzhledem k tomu, že výše částky nebyla na žádost sdělena ani akademickým senátorům (informace o částce byla podána až teprve o několik měsíců později, po podání mé žádosti), podal jsem formální žádost o informace. Žádost byla odmítnuta, protože údajně nešlo o veřejné prostředky, nýbrž příjmy z doplňkové činnosti podle §20(2) zákona o vysokých školách. V odvolání jsem uvedl odkazy na konstantní judikaturu, která veřejné prostředky vymezuje podle zákona o finanční kontrole a je tedy lhostejno, kde je vysoká škola v účetnictví vykazuje. Rektor odvolání vyhověl a rozhodnutí zrušil. Následně mi byla požadovaná informace, byť se zpožděním, poskytnuta.

Zobrazit článek pro tisk

Komentáře k článku

	5. 6. 2012	el.gekon	Děkuji
	29. 5. 2012	kdoví	gl
	26. 5. 2012	Tatramatka	Foto?
	2. 6. 2012	k	Re: Foto?
	17. 6. 2012	Tatramatka	Re: Re: Foto?
	25. 5. 2012	next_ghost	Pár připomínek a dotaz
	26. 5. 2012	mmn	Re: Pár připomínek a dotaz
	26. 5. 2012	MMN	Re: Pár připomínek a dotaz
	27. 5. 2012	Petr	Re: Re: Pár připomínek a dotaz