Co když se státní zástupkyně odváží napsat, že obhájce kontaktoval svědka — a to písemně, v oficiálním návrhu na vazbu? Tomáš Sokol, jeden z nejznámějších českých advokátů, který působí od roku 1980, to zažil. V prosinci 2022 mu Vrchní státní zastupitelství v Olomouci ve spisu 3 VSZ 2/2022 připsalo, že jeho jednání jako obhájce ohrožuje průběh trestního řízení. Podle dokumentu „kontaktoval telefonicky svědka XY“ a „předestřel mu jeho výpověď“ v pražské kanceláři. Sokol to nepřijal jako běžnou formu stíhání. Řekl: „Asi se mi dá věřit, že jsem už při obhajobě zažil hodně. Včetně vyhrožování i ze strany orgánů činných v trestním řízení. Přesněji příslušníků StB, a tedy za bolševika. Ovšem ani oni si netroufli vyhrůžky nebo neskrývaný nátlak vyjádřit písemně. To až státní zástupkyně VSZ Olomouc.“ Toto srovnání s Státní bezpečností nebylo jen emotivní výbuch. Bylo to varování — a zároveň výzva k přemýšlení o tom, kde je hranice mezi legitimní obhajobou a „ovlivňováním“.
Od prokurátora k obhájci: Cesta, která nezná kompromisy
Tomáš Sokol má za sebou neobvyklou cestu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, působil jako městský prokurátor v roce 1990 — tedy hned po revoluci — a později i jako ministr Vnitra ČR. To z něj dělá postavu, která viděla právní systém z obou stran: jak z vnitřního úřadu, tak z ochranného stanoviště obhájce. Dnes má sídlo na Na strži 2102/61a, 14000 Praha, vede kancelář SNTD a je prezidentem Unie obhájců. V roce 2025 kandidoval do odvolací kárné komise České advokátní komory — opět, ne proto, že by chtěl moci, ale proto, že se obává, že právo na obhajobu se stává „dodatečnou službou“.„Odmítání odměn za obhajobu je systémový problém“
V červenci 2025 napsal Sokol na svém webu advokatnidenik.cz text, který vzbudil velkou pozornost. Reagoval na otevřený dopis kolegyně Hrdé, ve kterém se kritizovalo, že soudy často snižují odměny obhájců. Sokol napsal: „Zpochybňování účelnosti právních úkonů advokátů a krácení jejich odměn se stává čím dál častějším jevem.“ A pak přidal větu, která zní jako varování pro celý právní systém: „Pokud soudy nebudou respektovat právo na obhajobu v celé jeho šíři, důvěra v právní stát se bude dál rozklížovat.“ Toto není jen otázka peněz. Je to otázka toho, kdo vlastně může mít v Česku spravedlivý proces. Když se obhájci neplatí, když je jejich práce označována za „zbytečnou“, když je jejich komunikace se svědky považována za „ovlivňování“ — pak se právo na obranu mění v prázdný formulář.Čapí hnízdo a „smyčka“, ze které nevidí východisko
V listopadu 2025 Sokol komentoval kauzu Čapí hnízdo v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Neřekl, že je všechno v pořádku, ani že je všechno špatné. Řekl: „Soudce může mimo jiné prohlásit, že se to nesrovnává s jeho svědomím.“ A pak dodal: „Podle Sokola se v případě Čapí hnízdo můžou české soudy dostat do smyčky, ze které nevidí východisko a je tak možné, že případ znovu skončí u Ústavního soudu.“ To je klíčové. Nejde o jednoho soudce, nejde o jednoho ministra. Jde o systém, který se neumí zastavit. Když se v jedné kauze soudní orgány neodváží rozhodnout, protože „to by mohlo být politicky nebezpečné“, pak se všechny další případy stávají politickými. A právní stát se stává jen zápisem v ústavě.Bitcoinová aféra a „odpověď systému“
V kontextu bitcoinové aféry, jak je popsáno na hlidacipes.org, Sokol nebyl přímo zapojen. Ale jeho zkušenosti s nátlakem na obhajobu se týkají i této kauzy. Odsouzený, který se bránil, „dosáhl toho, že v lednu 2025 soud zamítl návrh státního zástupce na zabrání několika majetkům“. To znamená, že systém, který se snažil předem zablokovat obranu, selhal. A to přesně proto, že obhájce — jakýkoli obhájce — stál na svém. A soud to poznal. Sokol by řekl: „To je právo na obhajobu v akci.“ Ne všichni obhájci jsou světci. Ale právo na obhajobu není pro světce. Je pro každého. I pro ty, kdo nejsou oblíbení. I pro ty, kdo se brání.Co říká Sokol jako člověk, ne jako advokát?
V rozhovoru pro iROZHLAS.cz v lednu 2024 ho zeptali: „Co tomu říkáte jako Tomáš Sokol, a nikoliv jako advokát?“ Odpověď zněla: „Upřímné řečeno jako Tomáš Sokol bez velkého právního kategorizování bych řekl, že to jsou takzvaně ‚mašíblové‘ – magoři, blázni a šílenci, a jediné, co bych já vnímal za nejúčinnější, je nevšímat si jich, odpojit je od sociálních sítí a nechat je tomu šílenství v domácím prostředí.“ To není jen kritika internetu. To je kritika toho, jak se společnost přestává snažit rozumět. Když se všichni přemění na „mašíblové“, když se každý vyjádření stává „nátlakem“, když se každý kontakt se svědkem považuje za „zneužití“ — pak se právo přeměňuje v nástroj kontroly. A to je přesně to, co Sokol odmítá.Frequently Asked Questions
Proč je srovnání StB a dnešního státního zástupce tak důležité?
Sokol neříká, že dnešní zástupkyně jsou StB. On říká, že písemné vyhrožování v oficiálním dokumentu — což za komunistů nikdy nebylo, protože bylo příliš riskantní — je nyní přijímáno jako běžná praxe. Toto srovnání je šokující, protože ukazuje, že nástroje nátlaku se přeměňují, ne zanikají. Pokud soudní orgány píší, že obhájce „ovlivňuje“, bez důkazů, pak se právo na obranu stává nebezpečným koníčkem.
Co je na tom, že Sokol byl ministrem Vnitra, důležité?
To znamená, že Sokol nejen věděl, jak funguje policejní a soudní systém zevnitř, ale také jak se rozhoduje o stíhání. Když nyní jako obhájce tvrdí, že se systém „zakřivuje“, není to jen teorie. Je to zkušenost člověka, který seděl v křesle, kde se rozhodovalo o tom, kdo bude stíhán. Jeho varování má tedy váhu, kterou nemají běžní advokáti.
Proč je odmítání odměn za obhajobu problém pro celý právní stát?
Když soudy odmítají platit obhájcům za skutečnou práci, pak se zkušení právníci vzdávají těžkých případů. Zůstávají jen ti, kteří přijmou nízké odměny — a často nemají čas ani prostředky na důkladnou přípravu. To znamená, že největší zranitelnost systému není v soudních rozhodnutích, ale v tom, že obhajoba přestává být skutečná. A bez skutečné obrany není spravedlnost možná.
Může být kontakt se svědkem skutečně trestným činem?
Ne. Kontakt se svědkem je základní součástí obhajoby. Zákon umožňuje obhájci získat informace, připravit výpověď, dokonce i zkontrolovat, zda svědek neříká nepravdu. Jenže pokud soudní orgány začnou považovat každý kontakt za „ovlivňování“, pak se zákonný postup stává trestným. A to je přesně to, co Sokol varuje — ne že by se někdo „vypovídal“, ale že se návrh na vazbu přeměňuje v nástroj potlačování práva.