Alcaraz a Sinner: tenis neviděl tak dominantní duo 57 let

zář, 9 2025

Tři grandslamová finále v jedné sezóně. To tu nebylo od začátku Open Éry

Tři po sobě jdoucí finále na Grand Slamech v rámci jedné sezóny mezi stejnými hráči? To se do letoška nikdy nestalo. V New Yorku pod zataženou střechou Arthur Ashe Stadium potvrdil dvacetidvouletý Alcaraz trend roku: porazil Jannika Sinnera 6-2, 3-6, 6-1, 6-4, získal druhý titul na US Open, celkově šestý Grand Slam a vzal si zpět pozici světové jedničky po 65 týdnech, kdy vládl Ital.

Jejich nadvláda je až nekomfortně jasná. Od začátku roku 2024 se čtyři největší trofeje opakovaně stěhovaly jen mezi nimi. Posledních osm majorů si rozdělili napůl a v širším okně posledních třinácti turnajů velké čtyřky se jen třikrát dokázal mezi ně vklínit někdo jiný – vždy Novak Djoković. V mužském tenisu nic podobného nepamatujeme od prvních let Open Éry v roce 1968.

„Sincaraz“ – jak se jejich éře přezdívá – není jen marketingová nálepka. Je to realita výsledků, rytmus sezóny i způsob, jakým se hraje vrcholný tenis. Alcaraz a Sinner si vynucují tempo celé špičky a určují, co dnes znamená kompletní hráč: rychlé nohy, vysoká rychlost úderu, variabilita, schopnost číst moment a chladná hlava v tlaku.

Finále v New Yorku bylo vlastně zkráceným shrnutím celé sezóny. Sinner si vynutil širší výměny a vytáhl se v druhém setu, Alcaraz odpověděl změnou rytmu, útokem do sítě a nekompromisním třetím setem. Rozhodující čtvrtý pak zvládl bez paniky – přesně tak, jak to dělá hráč, který věří každé volbě úderu.

Z čísel mrazí. Vzájemná bilance mluví pro Španěla 10:5 a od začátku roku 2024 vyhrál šest z jejich sedmi duelů. V New Yorku navíc utnul Sinnerovu sérii 27 výher na grandslamových turnajích hraných na tvrdém povrchu. Přidejme fakt, že se potkali ve finále všech tří majorů v jedné sezóně, a máte vzorec, který rozumí i laik: tahle dvojice je dnes jinde než zbytek startovního pole.

Proč to funguje, koho to drtí a co bude dál

Proč zrovna tihle dva? Stylově jsou odlišní, a právě to dělá jejich zápasy elektrizující. Alcaraz spoléhá na všestrannost: umí roztrhat výměnu změnou rotace i tempa, bere míč brzy, hladce přechází na síť, vyčaruje stopball, když to soupeř nejmíň čeká. Sinner je pravý opak – čistá linie, minimum hlušiny, plochý, razantní úder, jenž drží trajektorii i v plné rychlosti. V posledním roce přidal tehdy chybějící dílky: přesnější první servis, účinnější druhý a lepší obranné skluzné kroky. Výsledek? Méně „zdarma“ bodů pro soupeře, delší fáze, kdy diktuje tempo.

Rozdíl teď dělá mentální výbava v kritických vteřinách. Alcaraz snese tlak při breakpointech, mění returnové pozice a nebál se v New Yorku hrát krátké výměny ve chvíli, kdy Sinner tlačil z bekhendu. Ital si zase drží neobvyklou konzistenci: i když ztratí sadu, tempo mu neklesne, chyby nenaskakují ve vlnách. Když vyhraje, často to vypadá jednoduše – právě proto, že jeho tenis je prostý a přesný.

Historická srovnání jsou nevyhnutelná. Federer–Nadal, Djoković–Nadal, Sampras–Agassi… žádná z těchto dvojic nesešla tři finále Majorů v rámci jedné sezóny. Některé páry se tam dostaly třikrát za sebou napříč roky, ale ne v jednom kalendáři. V tom spočívá jedinečnost současnosti: Alcaraz a Sinner stihli něco, co minulým legendám uniklo, a to i přes objektivně hlubší konkurenci a náročnější fyzické nároky.

Jejich dominance má i praktický dopad. Ostatní špičkoví hráči mluví o tom, jak těžké je držet s nimi krok delší než dva sety. Někteří otevřeně přiznávají, že rozdíl rychlosti a rozhodování je momentálně větší, než býval mezi „zbytkem světa“ a triem Federer–Nadal–Djoković. Když se do závěrečných kol majoru opakovaně neprokousáváte, ztrácíte nejen body, ale i drahocennou zkušenost z těžkých momentů – a tenhle deficit se násobí každým dalším turnajem.

Na timeline jejich soupeření teď přibyly tři jasné značky: Paříž pro Alcaraze po velkém obratu, Wimbledon pro Sinnera a US Open opět pro Španěla. Pro oba to ale nekončí. Alcaraz má před sebou velké téma: Australian Open je posledním dílkem do sbírky pro kariérní Grand Slam. Sinner má zase jednoduchou motivaci – srovnat grandslamové skóre, vrátit se na jedničku a znovu narušit soupeřovu psychickou výhodu v přímých duelech.

Je fér připomenout i zkušenost: Djoković zůstává jediným, kdo v posledních třinácti majorech dokázal tuhle dvojici přetlačit. To samo o sobě říká, že „změna stráží“ neznamená, že veterán vypadl ze hry. Jen už není garantem trofeje – a to je pro Sincaraz éru nejpřesnější definice.

Newyorské finále odkrylo i drobnosti, které v televizi snadno zaniknou. Alcaraz častěji krátil výměny po servisu ven z kurtu, aby nešel do dlouhých sekvencí, kde Sinner čte míč nejlépe. Ital naopak tlačil na první úder bekhendem do středu, aby sevřel Španěla a nedovolil mu otevřít si forehand diagonálu. To jsou malé šroubky, které rozhodují moderní grandslamy – ne silové předvádění, ale modulace rizika úder za úderem.

Trenérské týmy v zákulisí dnes mapují každý detail. Kdo bude mít výhodu v indooru? Jak se promítne vítr a vlhkost na míčích? Kdy sáhnout po kratším returnovém švihu a kdy ustoupit o metr zpět? V tomhle mikrosvětě dělá i pár procent rozdíl. A právě v těchto detailech Alcaraz a Sinner v roce 2025 utekli ostatním nejvíc.

Nejde přitom jen o tenis. Jejich duel je i bitva o pozornost fanoušků a sponzorů. Charisma versus stoická soustředěnost, improvizace proti přesnosti. Z pohledu sportu je to dar: dvě jasné tváře, srozumitelný příběh a předvídatelně špičkový produkt pokaždé, když se potkají.

Co čekat dál? Krátkodobě se mluví hlavně o dvou bodech: udrží Alcaraz zpět získanou jedničku i v závěru sezóny a dokáže Sinner zareagovat herní úpravou, která znovu rozruší španělskou převahu v koncovkách? Dlouhodobě půjde o zdraví a únavu. Tenhle typ rivality stojí na vysokém objemu zápasů na hraně možností. Kdo se o tělo postará chytřeji, získá výhodu, kterou žádný úder nepřebije.

V kostce jejich éra v číslech a bodech, které definují mapu moci:

3 po sobě jdoucí finále Grand Slamů v jedné sezóně (Paříž, Wimbledon, US Open) – historický precedens.
Posledních 8 titulů z majorů: výhradně Alcaraz a Sinner, 4:4.
Z posledních 13 majorů se mezi ně dostal jen Djoković (3×).
Vzájemně: 10:5 pro Alcaraze, od roku 2024 bilance 6:1.
US Open 2025: konec Sinnerovy série 27 výher na tvrdých grandslamech.
Světová jednička: Alcaraz se vrátil na trůn po 65 týdnech Sinnerovy vlády.

Jestli se z toho stane desetiletá kapitola? To se uvidí. V tenise se karty rychle míchají. Ale pro tuhle chvíli platí jednoduchá věta: kdo chce zvednout největší trofeje, musí projít přes jednoho z nich – a většinou přes oba.