Geomagnetická bouře G4 zasáhla Zemi: dnes v noci šance na polární záři a návod, jak ji vyfotit mobilem

zář, 2 2025

G4 geomagnetická bouře: co se stalo a proč záře vidíme tak daleko na jih

Silná geomagnetická bouře zasáhla Zemi po sérii prudkých solárních událostí. Klíčový moment? Rychlá korónální ejekce hmoty (CME) z erupce třídy M8.1, která vyrazila ze Slunce 30. května 2025 a dorazila k Zemi 1. června. Úder zesílily i rychlé proudy slunečního větru z rozsáhlé koronální díry označované jako Coronal Hole 52. Rychlosti plazmatu se při špičce dostaly přes 1 100 km/s.

V neděli 1. června v 9:46 východoamerického času (15:46 SELČ) vyskočil geomagnetický index K na hodnotu 8, což je už hodně blízko maxima. Národní centrum pro předpověď kosmického počasí (NOAA SWPC) klasifikovalo situaci jako G4, tedy „silnou“ bouři na pětibodové škále. Krátké výkyvy až k extrémní úrovni G5 nebyly vyloučeny. Špička přišla právě 1. června, některé stanice hlásily K-index 7, globální Kp držel osm. V pondělí 2. června bouře zeslábla na G2, ale zvýšená aktivita měla podle předpovědí přetrvat až do 3. června s rozsahem G1–G2.

Co to znamená v praxi? Magnetické pole Země je rozkmitané, proudy v ionosféře i v zemském povrchu sílí a zářivé závěsy částic, které sledujeme na obloze, se posouvají do šířek, kde je běžně nevidíme. Záře se ukázala v pásu středních zeměpisných šířek – od Polska přes střední Evropu až po sever USA. Hlásily se i oblasti, kde se taková podívaná objevuje jen párkrát za dekádu.

Pokud jste v tom trochu noví: Kp index (0–9) popisuje globální rozkolísání magnetického pole. Hodnoty 7–9 značí velké bouře. NOAA k tomu používá i „pozemštější“ stupnici G1–G5. G4 je druhý nejvyšší stupeň a obvykle přináší viditelnost záře ve středních šířkách a možné technické potíže. Zkrátka: když Kp skočí na 8, zvedněte oči k severu.

Za světelnou show stojí dvě věci. CME – oblak nabitých částic a magnetických smyček vyvržený ze Slunce – a rychlý sluneční vítr z koronální díry. Když dorazí k Zemi, mohou magnetické siločáry „odemykat“ magnetopauzu, částice vletí podél polí k pólům a rozzáří atmosféru. Důležitým parametrem je orientace meziplanetárního magnetického pole: když se natočí na jih, vazba se zesiluje a aurorální ovál se nafoukne daleko k jihu.

Podobnou intenzitu jsme naposledy zažili při historických bouřích v říjnu 2024 a hlavně 10.–11. května 2024, kdy se záře objevila i velmi nízko nad obzorem v oblastech, kde je to extrémně vzácné. Ta současná patří k největším událostem roku 2025 a srovnání snese.

Každá velká bouře má i stinné stránky. Přetížení energetických sítí na vyšších geomagnetických šířkách může vyvolat proudy v rozvodných vedeních a aktivovat ochrany. Satelity se potýkají s rušením, zvyšuje se odpor v řídké horní atmosféře a hrozí dočasné chyby v navigaci. Krátkovlnné rádiové spojení může v některých pásmech vypadávat, zejména na vyšších šířkách. Letecké společnosti na polárních tratích přehodnocují trasy a dávky záření, provozovatelé ropovodů sledují proudy, které by mohly urychlit korozi.

Pro běžného pozorovatele jsou rizika malá, ale jedna věc platí vždy: světelné znečištění zabíjí zážitek. Pás záře na severním obzoru lehce přehluší oranžové haló města. Kdo ujel pár kilometrů do tmy, měl najednou úplně jinou noc.

Jak vyfotit polární záři mobilem: jednoduchý návod, který funguje

Dobrá zpráva pro každého: dnešní telefony si s nocí poradí nečekaně dobře. Když bouře dosáhne G4, stačí pár správných kroků a dostanete snímky, které okem ani nevidíte. A taky pár chyb, kterým je lepší se vyhnout.

Než vyrazíte, udělejte si malý checklist. Zkontrolujte předpověď oblačnosti, najděte si tmavé místo s výhledem k severnímu obzoru a vezměte si teplé oblečení. Nabijte telefon na 100 % a vezměte powerbanku – chlad i dlouhé expozice baterii rychle vycucnou. A odpusťte si digitální zoom, jen kazí obraz.

Tipy k nastavení telefonu, které dávají smysl v terénu:

Stabilizace je půl úspěchu. Opřete telefon o zábradlí, kámen, batoh. Ideál je malý stativ a časovač 3 s, ať se vyhnete chvění prstu.
Zapněte noční režim. Když máte „Pro/Manuální“ režim, zkuste expozice 1–4 s, ISO 400–1600 a nejširší objektiv v telefonu. Začněte mírně (2 s, ISO 800) a přizpůsobte podle toho, jak rychle záře běží.
Ostření přepněte na nekonečno. Když to nejde, ťukněte na vzdálené světlo na horizontu a podržte, abyste zamkli ostření i expozici.
Vyvážení bílé nastavte ručně kolem 3500–4000 K. Nebudete bojovat s podivnými barvami přepalů z pouličních lamp.
Fotky do RAW (DNG), pokud telefon umí. V postprocessu vytáhnete detaily, aniž by se scéna rozpadla v šumu.
Nechte HDR vypnuté. Noční HDR často „žehlí“ jemné struktury závěsů a dělá z oblohy nepřirozenou kaši.
Nepoužívejte blesk, žádné přisvícení. Zabijete kontrast a zničíte adaptaci očí sobě i ostatním.
Kompozice: dejte do popředí strom, linii plotu, vodní hladinu. Získáte měřítko i odraz, který fotku pozvedne.

Jak se chovat při různě silné aktivitě:

Velmi silná a rychlá záře: kratší časy (0,5–2 s), nižší ISO (400–800), ať neztratíte strukturu pruhů.
Slabší záře nízko nad obzorem: delší čas (4–8 s), ISO 800–1600. Dbejte na perfektní stabilitu.
Video a timelapse: 24/30 fps, držte se 1/30 s a vyšší citlivosti. Na dramatické „běhání“ závěsů funguje krátký čas a stabilní opora.

Malé triky, které dělají velký rozdíl:

Vypněte „noční portrét“ a další režimy, které vyhlazují tváře – ničí hvězdy i jemné detaily na obloze.
Čisté sklo objektivu. Jediný otisk prstu rozmaže světla a udělá z oblohy mléko.
Display na minimum jasu a režim „nerušit“. Ušetříte oči i baterii.
Když nemáte stativ, použijte improvizaci: telefon opřete o peněženku a hranu lavičky, podložte kamínkem pro správný sklon.
Vytvořte sekvenci 10–20 snímků a pak je doma poskládejte (stacking). Potlačíte šum a vytáhnete barvy.

Kde přesně hledat na obloze? K severu. Pás bývá nejvýraznější od severozápadu po severovýchod, někdy přepadne přes zenit. Nejlepší čas je po soumraku, když úplně ztmavne obloha, a pak kolem půlnoci. Krátké „výtrysky“ často přijdou ve vlnách – 5–15 minut klid, pak najednou nebe ožije.

Jak poznat, že něco bude? Sledujte skoky Kp a zprávy o příchozích rázových vlnách (šok front). Když dorazí hustší část CME a současně je magnetické pole „na jih“, záře se rychle rozsvítí i u nás. V praxi to znamená: když aplikace i obloha říkají, že „teď“, nečekejte na lepší okamžik. Bývá to krátké.

Bezpečnost a ohleduplnost: nestůjte u silnice, kde vás řidiči nečekají, nedívejte se do nebe ze středu vozovky a nevjíždějte autem na louku sousedovi za plot. Pokud fotíte u vody, hlídejte břeh a nenaklánějte se s mobilem nad hladinu. A světla auta raději dolů – ostatní vám poděkují.

Technické pozadí pro zvídavé: při G4 bouři se v sítích mohou indukovat desítky až stovky ampérů parazitních proudů. V horní atmosféře vzroste hustota, což zpomalí družice na nízkých oběžných drahách a zkomplikuje určování dráhy. Navigace může krátkodobě driftovat o desítky metrů, HF spojení se chová nevyzpytatelně a rádiové „černé“ zóny se přesouvají s aurorálním oválem. Vše se většinou vrací k normálu s odezněním maxima, ale operátoři a dispečeři během bouře přecházejí na konzervativnější režim.

A teď to nejdůležitější: pokud jste to ještě nikdy neviděli, stojí to za to. Jemné záclony a náhlé výšlehy nad severem, někdy barvy od zelené přes fialovou, jindy jen bílé závoje. Oko je v noci skromné, senzor telefonu překvapivě ne. I slabá polární záře se v mobilu promění v jasnou stopu se strukturou, o níž jste netušili, že tam je.

Bouře z 1. června ukázala, že rok 2025 má „aurorální formu“ a Slunce je pořád ve vysoké aktivitě. Pokud vám to dnes nevyjde, neházejte flintu do žita. S dalšími CME a rychlými proudy ze slunečních děr se podobné noci ještě vrátí. A vy už budete přesně vědět, co dělat.