Pohřeb papeže Františka: Přelomové rozloučení v bazilice sv. Petra a nezvyklé místo uložení

dub, 27 2025

Poslední rozloučení s papežem Františkem přepsalo vatikánské dějiny

Když letos 26. dubna proběhla pohřební mše za papeže Františka v bazilice sv. Petra, v mnoha ohledech šlo o okamžik, který se zapíše do historie katolické církve. Už samotný průběh obřadu rozbíjel letitá pravidla – a to nejen symbolicky, ale i konkrétními kroky. Pohřeb vedl starší kardinál Giovanni Battista Re, což odpovídá vatikánské tradici pro pohřby papežů, ale dalších změn si všiml každý, kdo sledoval dění v Římě.

Slova modliteb zaplnila nejen prostory baziliky, ale i celé náměstí. Mše tak zahájila tzv. Novendiales, devítidenní sérii mší a modliteb za duši zemřelého papeže, která se v římské tradici zachovává již staletí. Letošní Novendiales tím pádem nesly zvláštní tíhu: světu odešel muž, který proměnil styl vedení církve i vlastní pohřeb.

Přání pokory a symbolika místa posledního odpočinku

František už během pontifikátu dával najevo, že mu na rituální pompě nezáleží. V minulosti otevřeně upravil pravidla pohřbu papeže – vzdal se tří speciálních rakví, které vždy tvořily symboliku věčného života, a místo toho zvolil jednoduchou dřevěnou s vloženou zinkovou výstelkou. Zcela vědomě tak potlačil bohatství klenotů a zlata, které dříve rakve lemovalo.

Největší rozruch ovšem vyvolalo místo uložení. Po mši byl Františkův kovem vyztužený sarkofág převezen do římské baziliky Santa Maria Maggiore. Proč právě sem? František měl k této bazilice dlouhodobě osobní vztah. Pravidelně zde začínal i končil významné cesty. V kapli je uctívána bene slavná ikona Salus populi Romani, k níž často přicházel prosit za Řím i celý svět. Pohřbem v této bazilice se tak František symbolicky spojil se svými duchovními kořeny.

Vůbec poprvé po více než stu letech tak nebyl papež pohřben v samotném Vatikánu. Takový krok naposledy udělal až Leo XIII. v roce 1903. Františkovo rozhodnutí bylo pro římskokatolický svět překvapení, avšak zároveň hlubokým gestem pokory a návratu k lidovosti. Celý akt působil velmi civilně, možná až provokativně stroze ve srovnání s předchozími pohřby papežů, ale přesně podle jeho osobní vize církve pro 21. století.

Pohřeb se tak nestal jen rozloučením, ale i manifestací hodnot, které František v čele církve posiloval – skromnost, srozumitelnost, blízkost obyčejným lidem a citlivost k symbolům. Řím a celý katolický svět mají teď vedle relikvií i nový příběh, na který jen tak nezapomenou.