První český sitcom? Legendární Taková normální rodinka dobývalaK TV

Když se dnes řekne "sitcom", většina z nás si představí americké seriály s smyčným smíchem v pozadí. Jenže v našichkrajích vznikl tento žánr mnohem dříve, než jsme si myslíme. Československá televize v roce 1971 přinesla divákům Taková normální rodinka, seriál, který se dnes retrospektivně považuje za první skutečný český sitcom. Příběh čtyř generací rodiny Hanáků, které se stiskaly pod jednou střechou, nebyl jen vtipný, ale v době své premiéry naprosto revoluční v přístupu k televizní komedii.

Všechno to začalo jako jeden samostatný televizní příběh pod názvem "Komedie s názvem Taková normální rodinka". Ten byl ale taký hit, že scenáristka Fan Vavřincová musela rychle psát dalších sedm dílů. Celkem tak vznikla osmepizodní série, která se vysílala na prvním programu od března 1971 do srpna 1972. Co bylo na tom nejdivnější? Téměř celý děj se odehrával v jediné velké místnosti – obývacím pokoji rodinné vily. Tahle minimalistická kulisa vytvořila tlakovou komoru, kde absurdity každodenního života gradovaly do neuvěřitelných výšin.

Kdo byli vlastně Hanákovci?

Rodinka Hanáků nebyla "normální" jen v názvu. Autoři záměrně sáhli k lehce groteskním typům, aby vyvolali maximální komický efekt. Na čele stála babička v podání Marie Rosůlkové, která psala detektivky, jež se (poznamujeme si) nikdy nedostaly k vydání. Matka rodiny, Cilka Hanáková, kterou ztvárnila Dana Medřická, měla slabost pro operní árie, zatímco otec Oldřich, v roližního Zdeňka Řehoře, se fascinoval želvami nějaké paní Poldinky.

Hranice absurdity nekončily u starší generace. Starší dcera Pavla (Jana Štěpánková) se vášnivě věnovala józe, zatímco její manžel Petr (Eduard Cupák) preferoval tři základní činnosti: jíst, spát a číst noviny. Nejmladšími členy byli tzv. "raubíři" – dvojčata, která se specializovala na vymyšlení různých lumpálostí. Celý tento chaos režíroval Jaroslav Dudek a za vizuální stránku odpovídal kameraman Jindřích Novotný. Hudební tečku do díla pak přidal Luboš Fišer.

Zde je přehled toho, co se v těch osmi dílech vlastně dělo:

• Ženich: Káča, mladší dcera, konečně přivádí do rodiny svého zasnoubence Zdeněka.
• Před svatbou: Napětí stoupá s očekáváním příchodu malíře.
• Po svatbě: Nečekaná návštěva tety a zpráva o budoucím miminku.
• Výročí: Věčný boj o to, jaký dárek bude ten nejlepší.
• Ženich pro tetičku: Rodina se snaží našestrat suitors, ale teta o ně nemá mít zájem.
• Škola manželů: Kurz o tom, jak přežít s manželkou, dcerami a tetami.

Proč to tehdy fungovalo a proč to funguje dodnes?

Tajemství úspěchu spočívá v tom, že Fan Vavřincová trefně zachytila dynamiku vícegeneračního bydlení, která je v našem kulturním prostoru stále aktuální. I když šlo o černobílou produkci v uzavřeném prostoru, chemie mezi herci byla tak silná, že diváci zapomněli na absenci extravagantních lokací. Byl to takový „domácíteátr“ v prime-time.

Zajímavým detailem je, že seriál byl dostupný i v slovenské verzi pod názvem Taká normálna rodinka, což ukazuje na univerzálnost rodinných konfliktů napříč hranicemi tehdejšího státu. Historicky vzato šlo o odvahu zkusit formát, který byl v té době v československé televizi prakticky neznámý. Namísto rozvleklých dramat jsme dostali úsečné, vtipné scénky s jasným punchline-em.

Odkaz a moderní návraty

Kultovní status seriálu byl tak silný, že i po desetiletích se k němu tvůrci vraceli. V roce 2008 vyšel filmový reboot, který v roce 2010 následoval další filmová verze. Nejvýraznějším pokusem o pokračování byl však v roce 2011 seriál Rodinka, který volně navazoval na původní koncept. V novějších verzích se například babička stala ještě energickou osobností a matka, která sice milovala zpěv, musela z nedostatku talentu přejít k vaření.

To, že se seriál znovu objevil na vlnách Česká televize (naposledy zmíněno vysílání v březnu 2026 na ČT1), potvrzuje, že kvalitní humor nestárne. Je to připomínka doby, kdy stačil jeden pokoj a pár dobře napsaných dialogů, aby se celá země smějala.