Velký pátek jako státní svátek: Vítězství křesťanské tradice i politické pohodlnosti

dub, 19 2025

Politici slaví, Češi kroutí hlavou: Velký pátek pod drobnohledem

Když v roce 2015 prošel Poslaneckou sněmovnou návrh na to, aby byl Velký pátek oficiálním státním svátkem, málokdo čekal tak hladkou shodu. Hlasovalo pro něj 93 poslanců napříč všemi stranami, odpůrci se skoro neozývali, a dva ministři se jen zdrženlivě vyhnuli. Proč taková vstřícnost ke křesťanskému svátku v zemi, kde si podle průzkumů říká „věřící“ už méně než třetina populace?

Praktická část odpovědi je možná prostší: prodloužený víkend se líbí skoro každému. Tohle byl hlavní argument zastánců, kteří křesťanské kořeny nechali stranou a raději mluvili o větším komfortu pro rodiny, studenty i pracující. Jenže právě tahle nevyslovená motivace působila na část veřejnosti jako zástěrka, zvlášť když se o návrhu vyjadřovali hlavně politici s těsnými vazbami na konzervativní křesťanské kruhy.

Pokrytectví nebo přizpůsobení?

Často se skloňovalo slovo pokrytectví. Česká republika patří k nejskeptičtějším a nejsekulárnějším zemím v Evropě – krajem, kde většina obyvatel slaví Vánoce pro dárky a rodinnou pohodu, velikonoce spíš kvůli pomlázce než kvůli připomínce Kristova ukřižování. Pro řadu lidí tak ustanovení Velkého pátku jako státního svátku vypadalo spíš jako politické gesto směrem ke křesťanským organizacím než jako skutečný odraz aktuálních hodnot české společnosti.

Kritici nenechali nit suchou ani na samotné symbolice. Ptali se: proč by měl být zvýhodněný právě náboženský svátek, když existuje celá řada dnů a výročí, které mají pro současnou generaci stejné nebo větší významy? Nabízely se například Den dětí, Mezinárodní den žen nebo dokonce připomenutí významných osobností vědy nebo kultury.

Někteří argumentovali, že místo toho, abychom automaticky přebírali tradice vzniklé v dobách, kdy víra byla hlavním hybatelem společnosti, mohli bychom hledat nové společné hodnoty. Stačilo by prý málo: rozhodnout se pro novodobý svátek, na kterém by se většina lidí shodla, a ukázat tak otevřenost doby, v níž dnes žijeme.

Přes všechny tyto výhrady se ale návrh posunul dál a čekalo se jen na podpis prezidenta. Bylo jasné, že po Vánocích a velikonočním pondělí získá Česká republika další den volna, tentokrát v pátek, který navíc prodlouží tradiční velikonoční volno téměř na čtyři dny. Častý žert, že Češi si najdou důvod k oslavě kdykoliv, se tak opět potvrdil – bez ohledu na to, jestli je k tomu vede víra, nebo chuť si prostě odpočinout.