Zemřel botanik Václav Větvička. Zachránil pražskou zahradu Na Slupi

Byl to hlas, který vám v neděli ráno voněl květinami a klidem. Václav Větvička, jeden z nejvýznamnějších českých botaniků a neúnavných popularizátorů přírody, zemřel ve věku 88 let. Jeho odchod není jen ztrátou pro svět rostlin, ale i pro generace Čechů, kteří díky němu začali vnímat zahradu jako místo odpočinku, nikoliv jen povinnost. Zemřel v noci na čtvrtek 30. července 2026 v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Luži–Košumberku.

Zpráva o jeho úmrtí se rozletěla médii bleskově. Potvrdil ji ředitel léčebny Václav Volejník, zatímco agenturní informace přišly přímo od Větvičkova syna Ivana. Pro mnoho lidí byl Větvička synonymem pro lásku k zeleni – muž, který dokázal vysvětlit složitosti geobotaniky tak jednoduše, že si ho poslechl každý, kdo měl u sebe květináč nebo okenní římsu.

Rodinné loučení v tichém rytmu přírody

Poslední rozloučení proběhlo skromně, přesně tak, jak by si on sám pravděpodobně přál. Konalo se ve čtvrtek 6. srpna 2026 v Duchovně relaxačním centru Hamzovy léčebny. Nebyly tam davy politiků ani kamery velkých televizních štábů, jen úzký rodinný kruh a lidé, kteří s ním sdíleli vášeň pro rostliny. Oddíl Unie botanických zahrad České republiky připomíná, že Větvička zde působil dlouholetým metodikem arboreta, což bylo jeho poslední profesní angažmá po skončení kariéry na univerzitě.

Je ironické, že právě toto zařízení, známé svou alternativní medicínou a pobytovou péčí, se stalo místem jeho posledního odpočinku. Větvička zde však nebyl jen pacientem; byl součástí komunity, která ctila propojení těla a přírodního prostředí. Jeho smrt vyvolala vlnu vzpomínek na sociálních sítích i v odborných časopisech. Lidé sdíleli fotky jeho knih, citáty z rozhlasových pořadů a osobní zkušenosti s konzultacemi v jeho poradnách.

Oživení legendární zahrady Na Slupi

Kdo zná Prahu, ví, že Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Na Slupi je unikátní ostrov klidu uprostřed rušné metropole. Ale v roce 1992, kdy se Větvička stal jejím ředitelem, byla tato zahrada ve špatném stavu. Zapomenutá, zpustlá a bez jasné vize.

Václav Větvička zde působil patnáct let (1992–2007) a provedl revoluci, která nebyla hlučná, ale zásadní. Jeho motto "Botanická zahrada je zelenou vizitkou Karlovy univerzity" nebylo jen sloganem. Pod jeho vedením se zahrada dočkala rozsáhlých rekonstrukcí exteriérů, vzniku odpočinkového refugia a hlavně – iniciativy výstavby nových tropických a subtropických skleníků. Tyto moderní budovy, které vznikaly mezi lety 1996 a 2000, dnes patří k architektonickým klenotům areálu a umožňují návštěvníkům vidět rostliny, které by jinak v českém klimatu nepřežily.

Dnes je zahrada Na Slupi oblíbeným místem pro školní výlety, romantické procházky i fotografování svateb. Za tímto úspěchem stojí tvrdá práce jednoho muže, který věděl, že botanika není jen věda, ale zážitek. Po odchodu z univerzity v roce 2007 nezahálel. Deset let vedl park při zámku Štiřín u Prahy, kde opět oživil historické zelené plochy a provázel návštěvníky s typickým humorem a nadšením.

Hlas, který voněl dobrými jitry

Pro širokou veřejnost byl však Větvička znám především z rozhlasu. Jeho hlas byl po desetiletí spojen s víkendovým ranním vysíláním Českého rozhlasu Dvojka. Pořady jako "Moje květinová dobrá jitra" (2003), "Moje vzpomínková dobrá jitra" (2004) či "Moje růžová dobrá jitra" (2006) vyšly knižně a staly se bestsellery. Bylo to něco jiného než suché encyklopedické heslo. Byl to přítel, který vám seděl u kuchyňského stolu a radil, proč vaší orchideji opadávají lístky.

Publikační činnost Václava Větvičky je obdivuhodná. Napsal nebo spolunapsal minimálně 13 odborných knih, podílel se na dalších 15 titulech a přeložil 40 publikací. Spolupracoval s nakladatelstvím Jan Vašut, které od roku 2003 vydalo 12 jeho autorských prací. Jeho přístup k psaní byl praktický a empatický. "Ani snad nepřejdu ulici, aby se někdo na něco nezeptal," řekl kdysi v jednom z archivních rozhovorů. A měl pravdu. Lidé ho zastavovali v supermarketu, na nádraží i v parku, protože potřebovali poradit s pěstováním rajčat nebo rozpoznat plevele.

Ocenění za šíření osvěty

Profesionální komunita jeho práci ocenila řadou prestižních cen. V roce 2004 obdržel Medaili Vojtěcha Náprstka od Akademie věd ČR za popularizaci vědy. O rok později mu Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy udělila pamětní medaili k 650. výročí univerzity. V roce 2013 byl posluchači vyhlášen Šarmantní osobností roku.

Nejvyšším uznáním však bylo státní vyznamenání. Dne 28. října 2018 převzal ve Vladislavském sále Pražského hradu od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti vědy. V roce 2019 pak získal Cenu předsedy Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Tato ocenění potvrzují, že jeho práce měla hluboký dopad nejen na akademickou obec, ale na celou společnost.