V noci z 29. na 30. července 2026 umlkl jeden z nejrozpoznatelnějších hlasů českého éteru i zahradnické scény. Ve věku 88 let zemřel RNDr. Václav Větvička, botanik, biolog a publicista. Zemřel v místě, které mu bylo blízké – v Hamzově léčebně v Košumberku, místní části města Luže na Chrudimsku. Pro mnoho Čechů nebyl jen odborníkem na rostliny; byl to ten usměvavý pán, který vás každou neděli ráno probouzel k životu s úsměvem a informací o tom, jaké houby právě rostou.
Informaci potvrdil ředitel léčebny Václav Volejník pro Chrudimský deník. Ačkoli přesný čas úmrtí médiia upřesňovala mírně odlišně (ČT24 mluvila obecně o „noci na čtvrtek“), podstata je jasná: odešel muž, jehož práce propojila akademickou botaniku s běžným životem lidí. Narodil se 13. ledna 1938 v Praze a svůj život zasvětil tomu, aby lidem vysvětlil, proč by měli vnímat přírodu kolem sebe jinak než jako pouhé pozadí.
Zelená vizitka Karlovy univerzity
Větvička nebyl teoretikem schovaným za stoly. Po studiích geobotaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy se stal klíčovou postavou Botanické zahrady UK Na Slupi. Ředitelem této instituce byl patnáct let, od roku 1992 do 2007. Jeho motto znělo jednoduše, ale výmluvně: „Botanická zahrada je zelenou vizitkou Karlovy univerzity.“
Během jeho vedení se děly věci. Nešlo jen o sekání trávy. Větvička prosadil a inicioval výstavbu nových tropických a subtropických skleníků, která probíhala v letech 1996 až 2000. Díky nim dnes mohou Pražané i turisté obdivovat exotiku uprostřed metropole. Obnovil historický vzhled areálu a rozšířil rekreační zázemí. Byl to on, kdo dal zahradě tvář, kterou známe dnes – přístupnou, živou a vzdělávající.
Předtím, než převzal otěže pražské zahrady, sbíral zkušenosti v Botanickém ústavu Československé akademie věd v Průhonicích. Tato kombinace výzkumu a praktického managementu z něj učinila výjimečného lídra, který rozuměl vědě i potřebám návštěvníků.
Hlas, který provázel generace
Pro většinu veřejnosti však byl Větvička znám především díky rozhlasu. Desítky let spolupracoval s Československým a později Českým rozhlasem. Od roku 1994 moderoval oblíbené nedělní ranní vysílání Dobré jitro. Znal jste ho? Ten klidný, laskavý tón, když vyprávěl o květinách, stromech nebo sezónních změnách v krajině?
Jeho příspěvky znali posluchači z pořadu Meteor a stanice Leonardo. Kniha vydaná na základě těchto vysílání se stala bestsellerem. Větvička dokázal složitá botanická témata přiblížit tak, že jim rozuměla babička na vesnici i student ve městě. Působilo to lehce, téměř nenásilně. A právě v té lehkosti byla síla jeho popularizační práce. Učil lidi dívat se dolů, do země, a vidět tam svět plný detailů, které jsme přehlíželi.
Od Štířínu po arboretum
Po odchodu z funkce ředitele v roce 2007 nezahálel. Následujících deset let vedl park při zámku Štiřín. I zde nechal své rukopisy – park vzkvétal, stromy byly pečlivě dokumentovány a představeny veřejnosti. Provázel skupiny, vysvětloval historii výsadby a spojoval estetiku zámeckých zahrad s ekologickou funkcí.
A pak tu byl ještě jeden důležitý bod jeho života: Hamzovo arboretum v Luži-Košumberku. Větvička byl jeho dlouholetým patronem. Sám zde vysazoval dřeviny, přednášel a účastnil se tradičních akcí, jako je zahájení sezony či podzimní zamykání. Ironií osudu (nebo snad krásnou pointou) je, že místo, kde aktivně působil a které měl rád, se stalo také místem jeho posledního odpočinku. Český rozhlas to trefně shrnul: zemřel „na místě, které měl rád“.
Ocenění a odkaz
Za svou práci získal řadu ocenění. Akademie věd ČR mu udělila Medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. V roce 2018 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Medailí Za zásluhy. Rok nato získal Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Ale možná největším uznáním od přírody je fakt, že jej často označovali za „otce“ Dne stromů, který se slaví 20. října.
Větvička nebyl jen vědec. Byl konzultantem Toxikologického informačního střediska, autorem knih a vystupoval s autorskými čteními po celé republice. Spolupracoval se zpěvačkou Janou Rychterovou a souborem Two Voices. Jeho odkaz žije v každém skleníku, který navštívíte, v každém rozhlasovém archivu a v každém člověku, který díky němu začal vnímat, že brambory nerostou v supermarketu, ale v hlíně.
Rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu 6. srpna 2026 přímo v Hamzově léčebně. Bez velkých ceremoniálů, tak jak si pravděpodobně přál. Zůstává nám po něm spousta nahrávek, knih a vzpomínek na pana profesora, který nás učil trpělivosti vůči přírodě.
Často kladené otázky
Kde a kdy přesně zemřel Václav Větvička?
RNDr. Václav Větvička zemřel v noci z 29. na 30. července 2026 ve věku 88 let. Místem úmrtí byla Hamzova léčebna v Košumberku, což je místní část města Luže v okrese Chrudim. Informaci potvrdil ředitel léčebny Václav Volejník.
Jakou roli sehrál Větvička v Botanické zahradě UK?
Byl jejím ředitelem v letech 1992 až 2007. Klíčovým úspěchem jeho působení byla koncepční příprava a realizace výstavby nových tropických a subtropických skleníků v letech 1996–2000. Také obnovil historický ráz zahrady a rozšířil její rekreační zázemí.
Proč byl znám širší veřejnosti mimo botaniku?
Díky dlouholeté spolupráci s Českým rozhlasem. Od roku 1994 moderoval nedělní ranní vysílání Dobré jitro a přispíval do pořadu Meteor. Jeho laskavý hlas a schopnost srozumitelně vysvětlovat přírodní jevy ho učinily miláčcem posluchačů napříč generacemi.
Jaká významná ocenění za svůj život získal?
Získal Medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy od Akademie věd ČR, Medaili Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana (2018) a Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (2019). Je také považován za hlavní iniciátora zavedení Dne stromů.
Co bude s jeho odkazem v parcích a zahradách?
Jeho práce zůstává zachycena v literatuře, rozhlasových archivech a fyzicky v upravovaných parcích, jako je park u zámku Štiřín nebo Hamzovo arboretum. Tyto místa nadále slouží jako živé učebnice botaniky, které Větvička svépomocí a odborností formoval.