První, co si lidé vzpomněli, když se oznámilo, že Jorga Kotrbová odešla, byl ten zlatý vlas. Ten, co se větral na větře v televizní pohádce z roku 1973. Ten, co se zrcadlil v očích dětí, které si před kamerou představovaly, že jsou ona – krásná, tajemná, nechytitelná. Jorga Kotrbová zemřela v pondělí 24. listopadu 2025 ve věku 78 let. Oznámila to Herecká asociace jménem rodiny – krátký, ale těžký text, který zněl jako závěrečná scéna jejího života: tiše, s důstojností, bez nadbytečných slov.
Od Trápení k Zlatovlásce: cesta začala ve čtrnácti
Její kariéra nezačala v divadelní škole, ale v kamerě režiséra Karla Kachyniho. Ve čtrnácti letech si zahrála hlavní roli Lenky v Trápení (1961) – film, který jí přinesl uznání na Benátkách i Cannes. To bylo neuvěřitelné. Dívka z Prahy, která snila o veterinářce, najednou stála na mezinárodních festivalech. Divadelní režiséři ji hned pozorovali. Vstoupila do Vinohradského divadla, kde se stala jednou z nejvýraznějších tváří 60. a 70. let. Hrála emancipované ženy – ne ty, které se podřizují, ale ty, které se nechají lákat, ale nechytit.Televize, dabing a hlas, který zněl jako výzva
V roce 1973 se stala ikonou pro celou generaci: Jorga Kotrbová byla Zlatovláska. Nejen že byla krásná – byla i tajemná, nezískatelná, jako by patřila jinému světu. Stejně jako v Honzovi málem králi (1977), kde hrála princeznu, nebo v Utrpení mladého Boháčka (1969), kde si zahrála Janu vedle Pavla Landovského. Ale největší tajemství jejího hlasu se skrývalo v Americe. V seriálu M.A.S.H. poskytla hlas majorce Margaret „Šťabajzně“ Houlihanové – té, co křičela, plakala, škubala a zároveň byla největší ženskou silou v táboře. Dabing pro ni nebyl jen práce. Bylo to umění. A za to v roce 2021 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Přijala ji s úsměvem – a bez fanfár.Stáhla se, ne z unavenosti, ale z vědomí
Naposledy se před kamerou objevila v roce 2003 ve filmu Smrt pedofila. Byla to výjimka. Ne proto, že jí došly role – ale proto, že jí došla chuť. Po roce 2003 se z veřejného života stáhla. Ne jako osamělá stará dáma, ale jako žena, která si vybrala jiný život. Získala v restituci pozemky a činžovní domy v Praze. Stala se spolumajitelkou několika domů, spravovala je s přesností, kterou dříve vkládala do rolí. A v Ludvíkově pod Smrkem si postavila domek – ne pro slávu, ale pro koně. Měla je ráda. Opravdu ráda. Vytvořila cvičiště, kde se trénovali, kde se smáli, kde se nechávali být. S dcerou Julíí a její rodinou žila v klidu. Druhá dcera, Tamara Kotrbová, herečka, žila v sousední vesnici. Dvě dcery, dva životy – oba věrné matce.Poslední slovo: stopa v kultuře
Herecká asociace napsala: „Zanechala stopu v české kultuře i v paměti diváků.“ A to je pravda. Ne proto, že byla nejznámější – ale proto, že byla nejautentičtější. Nikdy se nepracovala na obrazu. Nikdy nehrála „kdo má být“. Hrála, kdo byla. A to je vzácné. V době, kdy se herečky snaží být „moderní“, „zábavné“, „viralní“, ona byla prostě… ona. S tím zlatým vlasem, s tím hlasem, který mohl být horký jako oheň, nebo chladný jako led. S tím, že se vzdala slávy, když jí přestala dávat smysl.Její příběh není jen o filmu. Je to příběh o tom, jak se člověk může rozhodnout, že něco víc než sláva je důležité – a to je, když se můžeš vyslechnout. Jorga Kotrbová se vyslechla. A proto je její odchod tak těžký. Ne proto, že jí chybí. Ale proto, že nikdo jiný už nebude mít ten hlas. Ten hlas, který v českém televizním světě zůstane navždy.
Frequently Asked Questions
Proč je Jorga Kotrbová tak důležitá pro českou kulturu?
Jorga Kotrbová byla jednou z mála hereček, které přinesly do českého filmu a televize autentickou, nezobrazovanou ženskou sílu. Její role jako Zlatovlásky nebo Houlihanové se staly kulturními ikonami, které překročily generace. Díky svému dabingu a filmovým výkonům vytvořila model emancipované ženy, který nebyl založen na stereotypu, ale na hlubokém vnitřním pochopení postavy.
Jaký vliv měl její dabing v M.A.S.H. na české diváky?
Hlas majorce Houlihanové, který jí propůjčila Jorga Kotrbová, se stal jedním z nejznámějších v českém dabingu. Její hlas – s tím charakteristickým tónem, který se měnil od hříčky po křik – přinesl postavě život. Mnoho českých diváků si pamatuje, jak se smáli nebo vztehali na „Šťabajzně“ – a nevěděli, že to je jen hlas. To je mistrovství dabingu: neviditelnost, která přesvědčuje.
Proč se Jorga Kotrbová vzdala herectví po roce 2003?
Nevyjádřila to přímo, ale podle blízkých jí herectví přestalo dávat smysl. Nebyla unavená – byla vybavená. Věděla, že její práce byla hotová. Věnovala se správě rodinných pozemků v Praze a svému koním. Pro ni to nebylo útěkem – ale výběrem. Chcela žít, ne hrát. A to je vzácné v oboru, kde se často hraje i když už se nic neříká.
Má její dcera Tamara nějaký vliv na její dědictví?
Ano. Tamara Kotrbová je herečka, která se objevila spolu s matkou ve filmech jako Vstup do ráje zakázán a Jak je důležité míti Filipa. Její kariéra je přirozeným pokračováním matčina dědictví – ale ne v podobě následování, ale v podobě vlastní cesty. Tamara nehrála „dceru Zlatovlásky“ – hrála sebe. A to je nejlepší pocta, jakou může matka dostat.
Jaký je význam jejího přesunu do Ludvíkova pod Smrkem?
Přesun do Ludvíkova pod Smrkem nebyl jen změnou bydliště – byl symbolickým odchodem od uměleckého systému. Tam, kde se nekoukalo na ni, kde se neříkalo její jméno, kde se nehrálo, ale žilo – tam našla klid. Koně byli jejími společníky, ne publikem. Tento přesun ukazuje, že její pravá sláva nebyla v kamerách, ale v tichém, vědomém životě, který si sama vytvořila.