Juan Carlos Unzué: odvaha, ALS a boj za práva pacientů ve Španělsku

čen, 1 2025

Bývalý brankář Barcelony Juan Carlos Unzué otevřeně bojuje s ALS

Známý bývalý fotbalista a trenér Juan Carlos Unzué má odvahu, kterou jen tak někdo nemá. Když mu v roce 2019 lékaři oznámili diagnózu amyotrofická laterální skleróza (ALS), život se mu během chvíle obrátil naruby. Nemoc, která krutě paralyzuje tělo, postupně bere člověku pohyb i řeč, ale mysl zůstává naprosto bystrá. Průměrná délka života od diagnózy se pohybuje mezi třemi až pěti lety. Přestože jde o beznadějně znějící statistiku, Unzué se zvedl ze země a rozhodl se s nemocí bojovat aktivně.

Unzuého kariéra nebyla nikdy běžná. Brankářskou jedničkou byl v Osasuně, Seville či Barceloně. Později působil jako trenér a hlas fotbalových přenosů. Právě práce pro DAZN a jeho komentáře založené na zkušenostech milovali fanoušci i hráči. Po začátku nemoci, která mu nejdřív kradla svaly v pažích a nohou a v posledních letech i schopnost mluvit, to ale šlo rychle dolů. V roce 2025 dal sbohem komentátorskému křeslu právě proto, že ALS připravila jeho hlas o sílu a jasnost.

Trvalý odkaz: nové zákony, osobní rozhodnutí a fotbal v krvi

Unzué to ale nevzdal a rozhodl se svým příběhem pomoci ostatním – stal se jednou z nejznámějších tváří boje za zájmy lidí s ALS ve Španělsku. Spolu s pacientskými organizacemi tlačil na zákonodárce, aby byla situace nemocných lepší. Výsledek? Španělsko přijalo „ALS zákon“, který má nemocným usnadnit přístup ke kompenzačním pomůckám, pečovatelům a specializované zdravotní péči. A to je změna, která skutečně pomáhá každý den.

O Unzuéovi se také mluvilo, když oznámil, že odmítá tracheotomii. Tento zákrok prodlouží život, ale pacienti ztrácejí možnost běžně dýchat a mluvit – je to obrovský zásah do důstojnosti a životní pohody. Unzué jednoznačně řekl, že pro něj má smysl žít plnohodnotně, ne za každou cenu. „Raději odejdu o něco dřív, ale naplno,“ prohlásil v televizi a mnozí pacienti díky jeho otevřenosti našli odvahu o svém životě i smrti víc přemýšlet.

Své zkušenosti sepsal v knize Una vida plena (Plnohodnotný život). Tam popisuje, jaké to bylo chytat v bráně Barcelony pod Cruyffem, v čem mu fotbalová filozofie dala sílu a co se naučil v boji s ALS. Kdo čekal smutek, ten se mýlí – kniha je pochvalou všedních okamžiků a dokladem, že vůle a možnost otevřeně mluvit o nemocech otevře oči nejen veřejnosti, ale i politikům.

Navzdory nemoci zůstává fanouškem Barcelony, sleduje zápasy a komentuje vývoj mužstva. Pochvaluje si mladý tým i nové talenty a těší se, jaký fotbal na Camp Nou diváci zažijí v budoucnu. Je tak vzorem nejen pro pacienty, ale pro každého, kdo hledá smysl i v těch nejtěžších chvílích.