Když se prezident a vláda pohádají o to, kdo pojedie na summit NATO, je to politický spor. A když do toho vstoupí soud, někdo začne křičet "aktivismus". Ale Pavel Rychetský, emeritní předseda Ústavního soudu ČR, má jasno: Tenhle soud tu není od toho, aby mlčel. Je tu právě proto, aby řešil hádky mezi ústavními institucemi.
Debata vybuchla ve čtvrtek 26. června 2026, kdy Rychetský vystoupil v pořadu Interview ČT24. Reagoval tím na bouři kolem rozhodnutí vlády České republiky, která nezařadila prezidenta Petra Pavla do delegace na summit NATO v AnkařeAnkara. Vláda tvrdila, že zahraniční politiku dělá ona. Prezident podal žalobu. Soud vydal předběžné opatření. A teď máme problém, který není jen o letence do Turecka, ale o tom, jak vlastně funguje náš stát.
Vláda jako servisní organizace? Rychetský bourá mýtus
Podle Rychetského je situace mnohem jednodušší, než ji líčí politici z ANO či Motoristů. Klíčový je článek 63 Ústavy. Ten říká, že prezident zastupuje stát navenek. Tečka. Nepotřebuje k tomu souhlas premiéra Andreje Babiše.
„Vláda nedává souhlas k cestování hlavy státu,“ vysvětlil Rychetský s typickou přímočarostí. „Má zabezpečit servis. Poskytnout vládní letadlo.“ To zní skoro absurdně, že? Premiér by měl být řidičem a dispečerem prezidenta, ne jeho nadřízeným. Pokud prezident přijímá konkrétní úřední akt – třeba jmenuje velvyslance – tam už kontrasignace (souhlas vlády) platí. Ale samotná fyzická přítomnost na mezinárodním fóru? To je výhradní pravomoc hlavy státu.
Rychetský připomněl, že Petr Pavel byl dříve předsedou Vojenského výboru NATO. Jeho pozvání na summit není laskavost vlády, ale projev mezinárodní úcty. Odmítání účasti kvůli počtu předchozích cest označil za „naprostou hloupost“. Zahraniční partneři zvou prezidenta, ne ministra zahraničí Petra Macinku, protože taková je diplomacie.
Proč soud zasáhl tak rychle? Nešlo o alibismus
Mnozí kritici říkali: „Soud neměl zasahovat, dokud není jasné, kdo má pravdu.“ Rychetský to vidí jinak. Kdyby Ústavní soud čekal na definitivní nález, který může trvat měsíce, summit by proběhl bez prezidenta. A žaloba by ztratila smysl. Bylo by to jako v rozvodovém sporu – soud musí okamžitě rozhodnout, kde bude dítě bydlet, i když konečný verdikt o péči padne až za rok.
„Je otázka, kde je ta míra zdrženlivosti,“ řekl Rychetský. „Já vám zaměním slovo zdrženlivost za neochotu rozhodovat, za jakýsi alibismus.“ Předběžné opatření bylo nutností. Bez něj by byla pravomoc prezidenta fakticky znemožněna, dokud by soudci seděli v kancelářích a psali long-form texty.
Ovšem ani všichni soudci weren't happy. Dita Řepková a Jan Wintr přidali odlišné stanovisko. Chtěli větší opatrnost. Jejich obava? Že soud příliš zasahuje do politického dění. Rychetský ale trvá na svém: Soud tu je od toho, aby chránil ústavu, ne aby se líbil politikům.
„Ústavní puč“ nebo jen nedorozumění?
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) nazval postup prezidenta a soudu „ústavním pučem“. To je silné slovo. Rychetský se mu vysmál. Puč je, když rozhodují ti, kteří k tomu nemají oprávnění. Tady se dvě ústavní instituce nedohodly, takže šly za třetí instancí, kterou ústava určila. To je standardní demokratický proces, ne puč.
Ještě ostřejší byl komentář poslance Filipa Turka, který navrhl zrušení Ústavního soudu. „To se nedá brát vážně,“ okomentoval to Rychetský. Každá vyspělá demokracie má strážce ústavy. Kdo chce soud zrušit, buď nerozumí právu, nebo cíleně útočí na principy právního státu. A to je nebezpečnější trend, než si myslíme.
- Hlavní spor: Kdo má právo reprezentovat ČR na summitu NATO?
- Právní základ: Článek 63 Ústavy ČR (prezident zastupuje stát navenek).
- Rozhodnutí soudu: Předběžné opatření nařídilo vládě zajistit prezidentskou účast.
- Kritika: Vláda hovoří o aktivismu, Rychetský o plnění povinností.
Co dál? Hrozí obstrukce ze strany vlády
A teď ta nepříjemná část. Definitivní rozhodnutí soudu ještě není. Může přijít za týdny, nebo měsíce. A Rychetský varuje, že vláda Andreje Babiše může zkoušet triky. Například pomalé reagování na výzvy soudu, neúplné odpovědi, tahání za provaz. Ústavní soud může uložit pokuty, ale pokud by vláda chtěla, mohla by řízení táhnout dlouho.
Důležité je, že tento případ nastolí precedens. Dosud jsme žili v jakési tiché dohodě, že prezident i premiér jezdí na vrcholná setkání spolu. Teď se ukázalo, že ta dohoda není v zákoně, ale jen v dobrých mravech. A dobré mravy mohou zmizet přes noc. Pokud Ústavní soud potvrdí, že prezident si o svých cestách rozhoduje sám, změní to dynamiku české zahraniční politiky. Vláda bude muset akceptovat, že hlava státu není její loutka.
Nakonec, Rychetský zdůraznil, že Česko nemá čistě parlamentní ani prezidentský systém. Jsme hybrid. A v tom hybridu jsou trhliny. Tento spor je jen první prasklinou, která se objevila na povrchu. Otázkou je, jestli se rozroste, nebo zda se ústavní systém udrží pohromadě. Jeden věc je jistá: Politici budou muset naučit respektovat hranice své moci. I když jim to jde těžko.
Frequently Asked Questions
Proč vlastně vláda nechtěla pustit prezidenta na summit NATO?
Vláda argumentovala tím, že odpovídá za zahraniční politiku a státní rozpočet, včetně výdajů na obranu. Podle premiéra Andreje Babiše měli delegaci vést vládní představitelé (premiér, ministr obrany Jaromír Zůna a ministr zahraničí Petr Macinka), aby demonstraci jednoty vládní koalice. Kritici však vidí v tomto kroku politické motivy a snahu oslabit prezidenta Petra Pavla, který je vnímán jako kritik současné vládní linie.
Co znamená „kontrasignace“ v kontextu cizích cest prezidenta?
Kontrasignace je ústavní požadavek, aby některá rozhodnutí prezidenta byla potvrzena podpisem premiéra nebo jiného člena vlády, aby nabyla platnosti. Pavel Rychetský však vysvětluje, že tato povinnost se vztahuje na konkrétní úřední akty (např. jmenování velvyslanců), nikoliv na samotnou fyzickou přítomnost prezidenta na mezinárodních jednáních. Podle něj je zastupování státu navenek autonomní pravomocí prezidenta, která nevyžaduje vládní souhlas.
Je předběžné opatření Ústavního soudu konečným rozhodnutím?
Ne, předběžné opatření je pouze dočasné řešení akutní situace, které má zajistit výkon ústavních práv do doby, než soud vydá meritorní nález. Předseda Ústavního soudu Josef Baxa zdůraznil, že toto opatření nijak nepředjímá výsledek hlavního řízení. Definitivní rozhodnutí může teoreticky dopadnout i opačně, tedy ve prospěch vlády, pokud soud shledá, že zásah byl neoprávněný. Proces může trvat několik měsíců.
Jak reagovali politici z vládní koalice na zásah soudu?
Ministr zahraničí Petr Macinka z uskupení Motoristé označil postup prezidenta a soudu za „ústavní puč“ a hovořil o politickém aktivismu soudu. Poslanec Filip Turek dokonce navrhl zrušení Ústavního soudu. Naopak bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský tyto výroky odmítl jako neznalost ústavního systému a upozornil, že řešení sporů prostřednictvím soudu je standardní demokratická cesta, nikoliv puč.
Jaký dopad má tento spor na budoucnost české zahraniční politiky?
Pokud Ústavní soud potvrdí názor, že prezident si určuje své zahraniční cesty sám, vytvoří se jasnější hranice mezi prezidentskou a vládní mocí. To může vést k častějším paralelním misím, kde prezident a premiér zastupují stát odděleně, což může komplikovat jednotný diplomatický postoj. Na druhou stranu to posílí nezávislost prezidenta a zabrání vládám jednostranně blokovat prezidentské iniciativy.