Ústavní soud České republiky v Brně ve čtvrtek 24. června 2026 překvapivě zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení stávajícího systému rozdělování sdílených daňových příjmů mezi české kraje. Rozhodnutí, které přišlo bez ústního jednání a je konečné, znamená, že pevná procenta stanovená před více než dvaceti lety zůstávají v platnosti. Pro mnoho hejtmanů je to hořká pilulka – podle nich systém ignoruje reálné potřeby regionů, jako je nárůst obyvatelstva nebo stav silnic.
Návrh podalo 32 senátorů v roce 2025 s tím, že současná právní úprava neumožňuje pružné reagovat na demografické a ekonomické změny. Vedl ji senátor Petr Fiala, který argumentoval tím, že fixní podíly jsou "neměnné" a neodrážejí skutečnost. A má pravdu? Statisticky ano. Podíly se od roku 2005 prakticky nezměnily, zatímco svět kolem nás se otočil naruby.
Proč soud řekl "ne", když uznal problém?
Tady je ten háček. Soudci přiznali, že systém není ideální. V nálezu přímo píší, že fixní procenta "dlouhodobě nereflektují dynamické změny" a udržují status quo. Přesto zákon nezrušili. Proč? Podle soudce zpravodaje Jiří Přibáň Ústavní soud v daňových otázkách tradičně zasahuje jen při extrémní disproporcionalitě. Zde ale soud shledal, že stát deficity krajů kompenzuje jinými kanály – dotacemi ze Státního fondu dopravní infrastruktury, operačními programy EU nebo jednorázovými příspěvky.
Jinými slovy: "Peníze tam jsou, jen ne tímto konkrétním klíčem." Soud také upozornil, že od 1. ledna 2026 začala platit novelizace (zákon č. 267/2025 Sb.), která zavádí prvek dynamiky založený na počtu dětí a studentů. I když jde jen o malý koeficient (0,0778), soud to považoval za dostatečný signál, že zákonodárce situaci řeší.
Kraje si plují v miliardách, nebo tonou?
Ministerstvo financí mělo pro soud jasný vzkaz: Kraje jsou finančně robustní. Data hovoří za vše. Celkové sdílené příjmy krajů (bez Prahy) vzrostly z 10,17 miliardy Kč v roce 2002 na obrovských 107,62 miliardy Kč v roce 2024. Na bankovních účtech územních rozpočtů leželo k polovině loňského roku téměř 560 miliard Kč. To je obrovský polštář.
- Rostoucí bohatství: Příjmy vyskočily i přes inflaci; v roce 2023 šly nahoru o 116,3 %.
- Dluh klesá: Regionální dluh loni činil 21 miliard Kč, což je pokles o 13 %.
- Nevyužitý potenciál: Mezi lety 2015–2024 kraje nevyčerpaly investiční potenciál ve výši 12,3 miliardy Kč.
Oddělil bych tu však dvě realitu. Zatímco některé kraje mají miliardy na účtech a žijí z úroků, jiné, jako Středočeský kraj, musí kvůli obrovskému nárůstu obyvatel (z 1,112 na 1,466 milionu!) a rozsáhlé síti silnic II. a III. třídy (více než 8 600 km) hledat finance na trhu. Právě tento kontrast vyvolává největší napětí.
Zklamání hejtmanů: Chyběl nám občan
Reakce z regionů byly ostré. Radim Holiš, hejtman Zlínského kraje a šéf Asociace krajů, byl ve svých komentářích emotivní. "Co mi tam chybělo, byl občan," prohlásil s tím, že pokud všichni platíme stejné daně, měli bychom mít férové služby. Jeho kritika míří k tomu, že soud se postavil na stranu formální legality, nikoliv materiální spravedlnosti.
Podobně reagovala Petra Pecková, hejtmanka Středočeského kraje. Ta zdůraznila absurditu situace, kdy některé regiony půjčují peníze ostatním nebo drží hotovost, zatímco ony si musí brát úvěry od Evropské investiční banky na modernizaci nemocnic. Systém prý zcela ignoruje, kolik lidí v kraji žije a jak moc je zatížen doprava.
Co bude dál? Politická dohoda místo práva
Rozhodnutí soudu neznamená konec debaty, spíše její posun do politické roviny. Vláda a kraje se shodly, že na podzim 2026 musí padnout finální dohoda o novém nastavení. Ministerstvo financí už připravilo vícekriteriální model, který by vážil počet obyvatel (40 %), délku silnic (20 %) či rozlohu kraje (13 %). Tento návrh by ale vyžadoval dodatečných 11,2 miliardy Kč ze státního rozpočtu.
Cíl Asociace krajů je jasný: najít konsenzus alespoň 13 ze 14 krajů. Bez toho budou tlačení na vládu slabé. Je jasné, že Moravskoslezský a Ústecký kraj, které by mohly přijít o část příjmů, proti změnám rezistentní jsou. Takže se připravme na dlouhé noční jednání u kulatého stolu.
Frequently Asked Questions
Proč Ústavní soud nezrušil zákon, když uznal, že je zastaralý?
Soud vychází z principu zdrženlivosti v daňových věcech. Argumentoval tím, že stát finanční nerovnováhy kompenzuje jinými nástroji, jako jsou dotace z EU nebo Státní fond dopravní infrastruktury. Zároveň uvedl, že novelizace účinná od roku 2026 již obsahuje prvek dynamiky, byť jen minimální, což stačí k tomu, aby nedošlo k porušení ústavních práv na samosprávu.
Jak vypadá nový způsob výpočtu podílů od roku 2026?
Od 1. ledna 2026 se podíl kraje počítá kombinací dvou složek. Většina (92,22 %) tvoří původní fixní procento z přílohy zákona. Malá část (7,78 %) je nyní odvozena od počtu dětí, žáků a studentů v krajem zřizovaných školách a školských zařízeních. Tento krok měl zavést první dynamický prvek, který reaguje na demografii, ale jeho vliv na celkovou částku je zatím velmi omezený.
Které kraje jsou systémem nejvíce nespokojeny?
Nejhlasitěji protestují kraje s rychlým růstem populace a vysokými náklady na infrastrukturu, zejména Středočeský kraj. Ten zaznamenal obrovský nárůst obyvatel, ale jeho finanční podíl se neměnil. Kritiku sdílejí i hejtmani Pardubického a Moravskoslezského kraje, kteří označují systém za nespravedlivý vůči občanům, kteří platí stejné daně, ale dostávají různě kvalitní služby v závislosti na tom, kde žijí.
Existuje prostor pro odvolání proti tomuto rozhodnutí?
Ne, rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a nelze se proti němu odvolat. Jedinou cestou ke změně je tedy legislativní proces. Vláda a Parlament ČR musí schválit nový zákon, který upraví rozdělování daní. Právě proto se terazí pozornost přesouvá z justiční scény na politickou, kde se očekávají tvrdé vyjednávání o parametrech nového modelu financování.