Sindirgi

Sindirgi, neformální společenské hnutí v České republice, které vzniklo jako reakce na růst nedůvěry k institucím a potřebu nových forem občanského zapojení. Also known as mírové protestní hnutí, it nesouvisí s žádnou konkrétní stranou, ale spojuje lidi, kteří chtějí změny zespodu, ne z parlamentu. Nejde o organizaci s předsedou nebo kanceláří. Sindirgi je spíš ticho, které se rozšířilo – lidi, kteří se sešli na náměstích, psali dopisy, dělali plakáty a nesli je do obcí, kde se o nich nikdo neptal. Je to reakce na to, že některé rozhodnutí se dělají tak daleko od nás, že se ani neví, kdo je vlastně přijal. A když se někdo zeptá, odpověď je: „To je jen procedura.“

Sindirgi se projevuje v různých podobách: v městech jako Praha, Ostrava nebo Plzeň se lidé sešli, aby se bránili zavírání knihoven, zvýšení cen za bydlení nebo zrušení místních dopravních linek. Nikdo je nevede, ale každý ví, co dělat. Někdo vytiskne letáky, někdo založí skupinu na Facebooku, někdo jen přijde s kávou a sedne si vedle. To je Sindirgi. A když se to začne šířit, začnou o tom psát noviny – jako tady, na Pirátských Novinách. V posledních měsících se objevilo v článcích o protestech proti záměrům výstavby, o odvoláních úředníků, o tom, jak města přestávají slíbené podpory. Sindirgi není o násilí. Je to o tom, že se lidé přestali bát říct: „To nechápu.“

Toto hnutí nevyžaduje členství, neříká, jak máte myslet, a nepřináší žádný program. Je to prostě vědomí, že něco se mění – a že to můžete ovlivnit i bez mandátu. A právě proto se Sindirgi objevuje tam, kde se jinak mlčí: v diskusích o školách, o zdravotnictví, o tom, kdo rozhoduje o vašem čase. V článcích níže uvidíte, jak se Sindirgi projevuje v různých oblastech – od fotbalu, kde fanoušci protestují proti cenám vstupenek, přes kulturu, kde herečky odmítají spolupráci s firmami, které podporují politické kandidáty, až po právní záležitosti, kde občané společně bojují proti nespravedlivým rozhodnutím úřadů. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: lidé se nevzdali. A to je Sindirgi.