StB: Co bylo tajnou policií komunistického režimu a jak ovlivnilo Česko

Co byla StB, tajná policie Československa během komunistického režimu, která sledovala občany, potlačovala odpor a vydávala rozkazy bez soudu. Also known as Státní bezpečnost, byla to největší mašinerie strachu v českých zemích od roku 1948 do roku 1989. Nebyla to jen policie. Byla to síť informátorů, která se vplétala do každého koutku života — do škol, továren, kostelů, dokonce i do rodin. Lidé se obávali, že jejich soused, kamarád nebo dokonce manžel může být někdo, kdo hlásí do StB. A to nebyla jen paranoie — byla to realita.

StB nejen sledovala, ale i vytvářela oběti. Zatýkala disidenty, umělce, duchovní, studenty, kteří se jen zeptali, proč nemají právo na cestování nebo na svobodné slovo. Mnozí skončili ve vězení, někteří zemřeli během výslechů. Dnes se o nich hovoří jako o obětech represí, ale v době komunismu byli označováni za „protiprávní prvky“. StB měla své vlastní metody: vydírání, zneužívání osobních vztahů, falešné dokumenty, psychologické mučení. A všechno to probíhalo pod záštitou státu, který tvrdil, že chrání „sociální řád“.

StB nebyla jen v Praze. Měla pobočky ve všech městech, od Ostravy po Brno, od Českých Budějovic po Liberec. Každý okres měl svého informátora. Někteří byli vynuceni, jiní pracovali dobrovolně — za peníze, za ochranu, za sliby. Dnes víme, že v jednom roce měla StB přes 150 tisíc informátorů. To je jeden z každých 120 občanů. Když jste si v roce 1975 sedli do kavárny, nevěděli jste, kdo vám sedí za zády a slyší, co říkáte.

StB se nezabývala jen politikou. Sledovala i hudební skupiny, knihy, divadlo, sportovní soutěže. Kdo hrál v undergroundovém kroužku, kdo přečetl „Zápisník z křížové cesty“, kdo se zúčastnil poutě — to všechno mohlo být důvodem k vyšetřování. I dnes se někteří lidé, kteří byli v té době mladí, ptají: „Proč mi někdo napsal, že jsem byl podezřelý?“ A odpověď je prostá: protože StB sledovala každého, kdo nebyl „správně“.

Po roce 1989 se StB zrušila, ale její stopy zůstaly. Archivy jsou otevřené, mnozí informátoři byli odhaleni, někteří se omluvili, jiní stále mlčí. Dnes, když čteme o politických kauzách nebo o tom, jak se lidé chovají vůči odlišným názorům, někdy se ptáme: Je to jen politika, nebo se opakuje něco z minulosti? StB už neexistuje, ale její duch — strach, důvěra, zrada — může být stále přítomen.

V této sbírce najdete příběhy, které se týkají StB — od vyšetřování politiků po výslechy studentů, od zneužívání vědy až po to, jak se lidé snažili přežít v systému, který vás sledoval i v posteli. Některé články jsou o konkrétních lidech, jiné o systému, který je zničil. Všechny jsou pravdivé. A všechny mluví o jednom: jak moc může být moc zneužita, když nikdo nekontroluje, kdo to má.