Když se opoziční poslankyně nedostaly na jednání do Bruselu, čekal svět právní bitvu o to, kdo vlastně rozhoduje o tom, kam zákonodárci jezdí. Dne 29. července 2026 ale Ústavní soud České republiky tento spor ukončil jasným verdiktem. Rozhodnutí organizačního výboru Poslanecké sněmovny, který neschválil zahraniční cestu dvou kriticky naladěných zákonodárkyň, není porušením jejich ústavních práv.
V centru pozornosti stály Adriana Chochelová z hnutí STAN a Irena Ferčíková Konečná z uskupení Piráti/Zelení. Obě ženy se obrátily na soud s argumentem, že jim bylo znemožněno vykonávat svůj mandát "nerušeně". Jejich cílem byla účast na meziparlamentním jednání v Evropském parlamentu. Soudci však řekli: Ne. Jedna zamítnutá cesta neznamená konec kariéry ani zásah do podstaty poslaneckého křesla.
Případ, který rozděloval Sněmovnu
Historie případu sahá do února 2026, kdy výbor pro evropské záležitosti navrhl obě poslankyně jako delegaci na služební cestu. Organizační výbor, jehož předsednictví dlouhodobě spojují s osobou Tomia Okamury, však návrh nepodpořil. Pro média byl klíčový detail: neexistují žádná pevná pravidla, která by orgánu diktovala, kdy musí cestu schválit. Je to čistě diskreční pravomoc výboru.
Opoziční poslankyně to vzaly jako osobní urážku i politický tlak. Podaly ústavní stížnost. Tvrdily, že bez této konkrétní návštěvy nemohou plnit své povinnosti v rámci evropských agend. Zde ale narazily na realitu českého ústavního práva. Soud musel řešit otázku: Je každá zahraniční mise svatá, nebo je to jen jeden z mnoha nástrojů práce?
Jenomyslný verdikt třinácti soudců
Plénum Ústavního soudu Brno rozhodlo jednomyslně. Žádný ze třinácti soudců neměl odlišné stanovisko. To je v právním světě vzácnost, která často signalizuje, že věc byla z pohledu expertů relativně jasná, i když politicky citlivá.
Soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová v usnesení zdůraznila důležitý princip. Meziparlamentní spolupráce není jednorázová akce, ale "komplexní a dlouhodobý jev". Zamítnutí jedné konkrétní cesty nelze považovat za tak intenzivní zásah, aby to ohrozilo výkon mandátu. Jednoduše řečeno: Pokud vás nepustí na jednu konferenci, stále můžete hlasovat, dotazovat ministry a pracovat ve výborech doma.
Klíčová fakta sporu
- Kdo: Adriana Chochelová (STAN) a Irena Ferčíková Konečná (Piráti/Zelení).
- Proti komu: Organizační výbor Poslanecké sněmovny.
- Důvod: Neschválení účasti na jednání v Evropském parlamentu v Bruselu.
- Rozhodnutí ÚS: Stížnost odmítnuta. Právo na zahraniční cestu není ústavně chráněné.
- Datum verdiktu: 29. července 2026.
Co říkal soud o "politických motivech"?
Tady je ten háček. Média spekulují, zda za zamítnutím nestály úspory rozpočtu, nebo politická nevraživost vůči opozici. Ústavní soud se tím ale zabývat nemusel. A to je ta chytrá část rozhodnutí. Protože soud zjistil, že k porušení základních práv vůbec nedošlo, nemusel zkoumat důvod, proč výbor cestu neschválil. Bylo jedno, jestli šlo o šetření penězi, nebo o politickou šikanu. Výsledek by byl stejný – mandát nebyl ohrožen.
"Nelze dovodit, že by v důsledku znemožnění účasti na uvedené zahraniční delegaci stěžovatelky nemohly vykonávat funkci," uvádí se přímo v textu usnesení. Soud také připomněl, že právo jednotlivých poslanců účastnit se zahraničních styků není upraveno na ústavní úrovni. Je to otázka vnitřních předpisů Sněmovny, nikoliv lidských práv.
Předěl v přezkumu vnitřních aktů
Přesto toto rozhodnutí není bezvýznamné. Poprvé totiž Ústavní soud explicitně připustil, že rozhodnutí organizačního výboru může přezkoumávat. V minulosti panoval názor, že jde o "interní záležitost" Sněmovny, do které soud nemá co mluvit. Teď víme: Může zasáhnout, pokud by šlo o zásah do ústavně zaručených práv. Jenže v tomto případě k tomu nedošlo.
Verdikt podepsal předseda soudu Josef Baxa. Tento precedens otevře dveře budoucím sporům. Co když výbor neschválí cestu celému klubu? Co když bude neschvalování systematické? Pak by už mohlo jít o "intenzivní bránění", jak naznačuje soudní formulace. Prozatím ale platí: Jedna zamítnutá visačka do Bruselu ještě neznamená, že vám někdo ukradl demokracii.
Časté otázky k rozhodnutí Ústavního soudu
Mají poslanci absolutní právo na zahraniční cesty?
Ne, nemají. Ústavní soud ve svém usnesení z 29. července 2026 jednoznačně konstatoval, že právo být vyslán na služební cestu není součástí ústavně chráněných práv poslance. Účast na meziparlamentních stycích je vnímána jako doplněk k hlavní práci v legislativě, nikoliv jako její nezbytná součást. Schvalovací proces je tedy primárně v gesci vnitřních orgánů Poslanecké sněmovny.
Zabýval se soud tím, proč organizační výbor cestu neschválil?
Nezabýval. Protože soudci shledali, že samotné neschválení cesty nezpůsobilo zásah do ústavních práv poslankyň Adriany Chochelové a Ireny Ferčíkové Konečné, otázka motivů (zda šlo o úspory, nebo politické důvody) byla pro rozhodnutí irelevantní. Soud se soustředil pouze na následek tohoto kroku, kterým nebylo znemožnění výkonu funkce.
Mohou poslanci napadnout rozhodnutí výboru u soudu?
Ano, mohou, ale úspěch není zaručen. Toto rozhodnutí poprvé potvrdilo, že Ústavní soud je ochoten přezkoumávat akty organizačního výboru, pokud zasahují do ústavně zaručených práv. Musí jít ale o vážnější situace než jen jedna zamítnutá cesta. Systémové vylučování určité skupiny poslanců by mohlo být hodnoceno jinak než individuální případ.
Jaké jsou pravidla pro schvalování cest?
Konkrétní zákonná kritéria pro nutnost schválení či zamítnutí neexistují. Rozhodnutí je v plné pravomoci organizačního výboru Poslanecké sněmovny. Tato široká diskreční pravomoc znamená, že výbor může postupovat podle vlastního uvážení, což bylo v médiích často kritizováno jako prostor pro politické manipulace, zejména když výbor vede strana koaliční většiny.